Diagnóza potvrzena

13. června 2018 v 22:38 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Dneska je to rok, co jsem byla oficiálně diagnostikována na učitelku! 😍 😁Mám pocit, že i dnes mám stejně smíšené pocity a jsem stejně vysílená. Konec roku, třídní schůzky, čtvrtletky, čtenářské deníky, slohovky.... 🙄😣Nicméně si myslím, že jsem na správném místě. ☺️ Hurá do dalšího ročníku!
Dneska jsem ve škole byla do 6 večer a asi úplně poslední. Po schůzkách jsem si otevřela kabinet a jala se opravovat. Slyšela jsem kolegyně, co vedle a v ředitelně mluví, říkala jsem si, pak se svezu s nimi. Nemám auto, tak dojíždím buď s nimi nebo busem. A najednou ticho. ..... "Ten pocit, když tě zapomenou ve škole." .... :-D
Tak jsem doopravila, co bylo třeba a jela ze školy v 6. Ten konec školního roku je fakt náročný. Ještě jsem tak super úča, že jsem prostě zašamtročila papíry od focení, které jsem měla dneska fotografovi od dětí odevzdat. No, prostě jsem to nenašla a byla jak to dítě, co zapomene úkol doma. :-D .... #stayzodpovedna #kekoncirokutonejde
 

Státnice rok zpět

12. června 2018 v 21:29 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Dneska je to rok, co jsem šla na popravu z češtiny. Vidím ten den jako včera. Celý víkend jsem měla vystoupení a po nocích jsem se vlastně spíš mučila tupým zíráním do papírů, kterými jsem si vytapetovala kolej. Pondělí ráno jsem tam odevzdaně a nevyspale vyrazila. Na řadu jsem šla jako první a vytáhla jsem si docela dobré otázky, i když se mi tam taky povedlo zamotat, co se dalo a zrovna ve slohové otázce o uměleckém stylu. Didaktickou interpretaci literárního díla jsem tam vyšvihla docela dobře, až nebyl čas na další povídání. ... Jo, neskutečně to letí. Vzpomínám si, že mě tehdy ještě čekala další den diplomka, ale když mi na oběd sdělili, že jsem to udělala spadla ze mě strašná tíha, ale tak nějak jsem šťastná nebyla. Bylo mi v tu chvíli strašně smutno a místo radosti jsem v tramvaji cestou na kolej akorát řvala.... Dneska sedím u příprav, slohovek, testů, čtenářských deníků a jde mi z toho hlava kolem... Ale asi lepší než se nervovat :-D ....Teď se teda ale taky nervuju, ovšem jinak. :-D


Chtěla být učitelkou....

24. května 2018 v 21:22 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Vím o sobě, že moje čtenářské chvilky už nejsou, co bývaly. Od nového roku si často říkám: "Chci víc číst." Bohužel se mi to v dnešní době sociálních sítí příliš nedaří. Kde jsou ty doby, kdy jsem četla měsíčně téměř deset knih a hltala jeden příběh za druhým…?

Jsem hrozně ráda, za ten projekt, který mi nabízí jednu příležitost za druhou. Z Malty jsem se vrátila před 14 dny, ale o tom zase někdy jindy. V rámci projektu čtenářské gramotnosti máme možnost si vybrat 10 knih na druhý stupeň a deset na první. Při posledním setkání jsme nemohly s kolegyní předat knihy jedné škole a během balení knih jsem narazila na jednu, která mě zaujala svým vzhledem a úvodním textem. Příběhy, jež připomínají hrůzy války v koncentračním táboře, mě vždycky pohltí. Jinak to nebylo ani tady.

Odpoledne se přihnala obrovská bouřka, zalezla jsem si po dlouhé době do peřin a vzala knížku do ruky. Přečetla jsem ji jedním dechem. Takže jsem probrečela odpoledne stejně tak, jak brečelo počasí při pohledu z okna. Příběh skutečného kufříku. Skutečné dívky.



Fumiko Išioka
"Naše děti neměly možnost učit se o holocaustu, my se však domníváme, že je naší povinností seznámit se s ním, aby se už nikdy v budoucnu nikde na světě ta strašlivá tragédie neopakovala."
 




Obrozenci v kině

15. dubna 2018 v 16:45 | jsemucitelka |  Žákovské perly
Fotka uživatele Z deníku začínající učitelky.

Obrozenci se měli. Už mohli chodit do kina 😂
"Pane Erben, slyšel jsem, že dneska hrají tu vaši Kytici. Nezajdeme do kina a dáme k tomu popcorn?"....

Vynechat párty kvůli práci...?!

14. dubna 2018 v 11:14 | jsemucitelka
Včera jsem se rozhodla ten pátek pojmout trochu jinak a nešla jsem na párty, která obvykle končí místní diskotékou a já se domu dostanu s ranním rozbřeskem, a to právě proto, že jsem si na dnešek naplánovala práci, která ve čtvrtletí trápí každého učitele. Sobotní odpoledne a večer mám naprosto zabité vystoupením a posledním plesem, tudíž nezbývá nic jiného, než máknout v sobotu ráno.... "ráno".

V 7 ráno jsem se vzbudila plná elánu, že něco začnu udělat, nakonec mě budil v 9 brácha, že jede pryč. Bylo na čase vstávat.
Nyní je 11 a já jsem si stihla udělat v klidu snídani, kafe do nového hrnečku se srdíčkem (abych si pak smutnila, že jsem sama opuštěná) .. :D :-/ a sebrat prádlo, uklidit kuchyň a připravit si šaty na ples.

Co jsem původně měla dělat?!
- opravovat slohovky, počítat průměry všech ročníků, chystat několik testů z dějepisu a češtiny....

Venku je tak krásně a já se mučím doma tím, že něco musím začít dělat a výsledek je nulový. A to jsem si myslela, že tahle prokrastinace s vejškou skončí. ... Jak naivní.

Fotka uživatele Z deníku začínající učitelky.

Pátek třináctého se nic zvláštního nestalo....!

13. dubna 2018 v 16:50 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Pátek třináctého jsem přežila celkem bez úhony. Až na to, že jsem si občas přišla se svojí prací úplně zbytečná. :-D Deváťáci byli 4 a tím pádem nemělo moc smysl dělat přípravu slohové práce, tak jsem jim zadala cvičně fejeton a mohli si vybrat ze dvou témat:

1) zda jsou opravdu přijímačky na střední školy důležité
2) mladý X starý učitel

Jeden kluk mě svými postřehy opravdu překvapil, když hodnotil mladé učitele a jeho výrazy a uspořádání textu byly nadmíru uspokojující. Že naše společnost je stejně nastavena tak, že i ten hloupý nakonec tu maturitu stejně dá. ...Nakonec se v nich něco přece jen probudí. :-D Pak, že neumí psát! Pchee...

Od druhého kluka jsme se dozvěděla, že do školství nepatří učitelé okolo dvaceti a okolo 60. Mladí způsobují prý nadrženost deváťáků a na starý se koukat nechce, to raději bude celou dobu číst v učebnici.....

Takže? Zlatá střední cesta... No, ono mi už taky vlastně táhne na třicet..... :-D Bohužel.
Druhou "zbytečnou" hodinou byl dějepis, kdy jsem se včera dělala se 3 prezentacemi a odprezentovala pouze 2, protože na tu poslední hodinu vypověděl počítač.... :-/ No, jsem zvědavá, co přijde večer.

Proč mě už NEbaví být učitelkou!

11. dubna 2018 v 20:48 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky

Proč mě stále baví být učitelkou?! Ne! Proč mě už nebaví být učitelkou!


Asi jsem to včera podvědomě tušila, že dneska přijde něco velkého, taky že přišlo. O tom, jak je nejhorší práce s rodiči a ne s dětmi, jsem tady již psala. Tak na to nyní "vesele" navážeme. Máme za sebou už ani nevím kolikáté setkání, kde se dokola domlouváme na jednom a tom samém. Váš syn bude chodit do školy se žákovskou knížkou a na hodinu bude mít připravené věci. Výsledek? Nulový. Den co den, za mnou jako třídní učitelkou chodí ostatní učitelé a řešíme, co zase nemá a co vyvedl. Jeho chování dospělo v posledních 2 měsících do takových mezí, že si na školu vytvořil averzi.


Nemá mě rád, protože jsem přísná a důsledná.


Pár postřehů o tom, proč mě přes to všechno baví stále učit

10. dubna 2018 v 22:03 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky

Najdi to pozitivní!


Když se mě někdo z kamarádů zeptá na školu, dokážu si stěžovat na ty zlobivé děti hodiny. Do toho pak přijde diskuze na téma platy učitelů a je z toho debata v jednom ohni. Zítra mě čeká asi sté sezení s tím jedním problémovým žákem a jeho rodiči a vůbec se na to netěším, o to víc mě právě teď napadlo, trochu si udělat radost těmi momenty, které mi zvednou náladu a během kterých si říkám, že jsem na správném místě a dělám to, co mě baví.

Jak už jsem psala a jak většinou bývá zvykem, umím si dost často na to svoje povolání jenom stěžovat, ale co třeba taky najít nějakou světlou chvilku, kdy moje srdce plesá radostí a probouzí se ve vás takový ten pocit, "Jooooo, pojď mi! Povídej dál. Ještě mě víc pochval, vyprávěj, proč tě ty hodiny baví!" Během toho se snažíte zachovat naprosto klidnou tvář a přitom byste doslova poskočili metr vysoko.

Děti jsou dle mého názoru upřímné, někdy až moc, takže si dost vážím těch chvil, kdy mi pochválí hodiny. :)

......Tak, jen do toho, pochval se!!!!

Kam dál