Čtenářák jede na knižní veletrh

23. září 2018 v 22:23 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky

První rok povedu čtenářský klub

Ještě před začátkem školního roku, jsem na facebooku viděla událost na mezinárodní knižní veletrh. Hned jsem měla před sebou vizi toho, že tam chci jet s dětma. Moje představy byly obrovské, ale bylo třeba po krůčcích začít s realizací.

První zádrhel nastal s motivací dětí, aby se přihlásil nutný počet pro otevření. OK. Bod jedna splněn. Bod dva. Co na to ředitelka? Pustí mě hned ze začátku roku? Hlavně je to v pátek, kdy učím 6 hodin v kuse. Představila jsem ji celou akci, podala vysvětlení o tom, co bychom tam dělali, dala seznam dětí a nakonec to prošlo. Jenom jsem si těch pár dní předem trochu mákla, protože jsem kolegyním musela připravit podklady pro výuku.



Z naší vesnické školy jsme vyráželi okolo půl 8 ráno, banda devíti dětí a paní učitelka. (Příhoda s jízdenkou byla podobná jako ten minulý týden - Pro vás taky student? A vy jako už fakt učíte? Jo, tohle jsou moje děti a jedeme na výlet. :D) Největší zážitek nás čekal při přestupu na rychlík. Hlavně, aby všichni včas nastoupili! Honilo se mi hlavou. Ovšem největší zádhrel nastal asi ve chvíli, kdy jsme hledali volné kupé. :-D Nikde nebylo, tudíž jsme se vydali procházet celý vlak. To byl pro některé opravdu zážitek. Představte si děti, které nikdy nejely vlakem, vidí automatické otevírání dveří, které se jim neustále zavírá a otvírá, oni ječí, piští, že je to tam sevře, že se bojí, když se už rozhodnou vkročit, senzor dveří se opravdu zavírá, děti piští znova, a tak to pokračovalo, dokud jsme neprošli úplně na konec vlaku, kde jsme konečně volné kupé našli. :-D

Tak víte co, musíte na tom výletě zažít taky nějaké dobrodružství!

Během cesty jsme si trochu povídali a vyndali knížky na čtení, čímž jsme podpořili projekt Čtení ve vlaku. V deset hodin jsme dorazili do Plzně a vydali se vstříct DEPU. Mírně mě zmátlo scestí, které se po odbočce z Americké ulice stalo skokanským můstkem. My jsme to spletli! Tady jsme vyšli na zítku, musíme se kousek vrátit, přece nebudeme ten metr a půl skákat! Né, paní učitelko, to není vejška, to je jako parkur. Děti začaly nadšeně volat a přitom pomalu ze zídky seskakovat. Než jsem se nadála, byly všechny dole a já zůstala stát nahoře. Pod námi již proudily davy dalších studentů a učitelů mířících na veletrh. Paní učitelko, musíte na všechny čtyři a na špičky! Tak víte co, jak jste říkala, to dobrodružství! Tak jsem skočila.

Po příchodu do areálu děti zaujala autobusová knihovna. Ihned ji nadšeně probíhaly, všechno si fotily a poté se hrnuly ke stolu s omalovánkami a vážně mi ti sedmáci, osmáci a deváťáci vybarvili dobrovolně a jen tak obrázky s věnováním!


Dala jsem jim rozchod a každý z nás si tam našel svoje. Já si procházela různá nakladatelství a hledala inspiraci do výuky. Vybrané tituly jsem si fotila a už se těším, jak si je v rámci projektu čtenářské gramotnosti budu moct pořídit! Kluci se realizovali mezi komiksy a děvčata zkoumala romány. Já si nakonec koupila 3 knížky. Jednu jako dárek - kdybyste ji viděli, pobavili byste se. Je to kniha o čůrání. :-D Brácha se zasměje. Potom jsem neodolala veletržní ceně a krásně malovaným fantastickým zvířatům od Harryho Pottera a poslední knihou, která se mi objevila v batohu byli Lichožrouti, protože jsme byli na besedě s ilustrátorkou Galinou Miklínovou a odpoledne jsme vyrazili i na její workshop - vytvoř si svého lichožrouta. Tak mám od ní i knížku podepsanou. :) Bála jsem se, že kluci budou nad tvořením ohrnovat nos, ale bylo to s nimi úplně super. Dávali holkám slušně na frak. Moje srdce plesalo, když jsem viděla, jak ta moje banda s radostí tvoří, baví se, směje se a doslova si to užívá. Podle mě asi vyhrál batham!

Posuďte sami, nejsou šikovní? :)



Výlet se dle mého vydařil na jedničku. Děti samy byly nadšené a prý ani nedoufaly, že to bude tak fajn. Když jsem je večer v 7 předávala rodičům, byla jsem vyčerpaná, unavená, ale spokojená. A na čtvrtek jsem naplánovala další výlet, tentokrát pro celou školu do Prahy v rámci výročních oslav vzniku republiky. :D Už teď jsem zvědavá, jak pojedu s tou svojí bandou metrem. :-D


(naše zeď) :-D
 

Když vás mile překvapí

19. září 2018 v 22:09 | jsemucitelka
Občas mám pocit, že v sobě vidím svoji trochu střelenou didaktičku z vysoké. :-D
Nedám na ni dopustit, protože jela přesně podle nejnovějších metod, díky nim já teď nyní perlím. :) Zrovna nedávno jsem jí psala mail a vážně jsme jí za všechno děkovala.
Teď v pátek jsem šla do devátého ročníku na hodinu literatury poměrně se skeptickým rozpoložením. Tenhle kroužek byl vždycky jeden z nejslabších a už mám i co porovnávat. S minulými deváťáky se mi interpretace povedla skvěle, bavilo je tvořit a pochopili smysl díla.
Nedovedete si představit, jak mě tihle naprosto uzemnili. Oni fakt fungovali a naladili se na stejnou vlnu! Snažili se a dokázali se mnou a dílem naprosto suverénně komunikovat! :O Žasla jsem. Až jsem měla skoro slzy v očích, jak jsem byla šťastná, že se mi hodina daří a žáci chápou.

Společně jsme devítku zahájili symbolismem a Viktorem Dykem. - Jsem nikdo, jsem hůř než nikdo, jsem krysař.
Tak se s vámi nyní podělím o jejich výtvory. Pracovali jsme po dobu dvou hodin s celým dílem a tvořili akrostich, pětilístek, znesvářené hlasy - diamonolog a zaměřili se i na stavbu textu - hra s rekonstrukcí textu - přepište vybranou pasáž tak, abyste vytvořili drama.

No, posuďte sami. :) Nejsou šikovní??? :)
Krysař má zvláštní nadání
Rychle vyhnat krysy pískáním
I když píská velmi tiše
Slyší myši jeho písně
Ačkoliv hříšníky potrestá dost
Rychle nad nevinnými ztrácí moc (2017)

Krysař
Tajemný Zamilovaný
Cestoval Zamiloval se pískal
,,Jsem hůř než nikdo."
Tajemno (2017)

Musím lidem pomáhat. Byl jsem obdarován mocí, kterou jsem si nezasloužil, ale nemám na vybranou, jednou jsem Krysař tak budiž. (N)
Ale na druhou stranu můžu zneužít k tomu, abych byl mocný
Ne mám zodpovědnost ne klaním se ke zlu. (2018)

Kdo vlastně jsem ani nevím
Radost neznám
I lásku nepoznám
Sám jsem celý život
A flétnu ze dřeva mám
Řeka je mým zrcadlem . (2018)

K kdosi vstoupil do domu
R rád si pískal na píšťalu
Y (I) I zamiloval se do dívky
S slepě krysy za Krysařem se scházely
A a on prošel stovky krajů, stovky cest a do
Ř řek zahnal všechen vztek (2018)

Dobro: Pomáhat lidem je můj osud. Jednou jsem dostal takové poslání, tak ho nesmím zle zneužít. Budu ho vykonávat pouze s čistým svědomím.
Zlo: Proč vůbec já? Jednou jsem dostal takovou moc, tak proč toho nevyužít? Proč ne, pro ostatní jsem nikdo a nezaslouží si mou pomoc. Zlo by mělo vyhrávat.

Všechno je jinak - komunikace funguje

19. září 2018 v 22:07 | jsemucitelka
Chápu, že málokdo ocení příspěvky, které nejsou o tom, jak si učitel na žáky stěžuje a jak se mu stal ten nebo onen trapas.... Ale, já se prostě pochlubit musím, protože těch pozitivních momentů je ve školství málo.
Vzpomínáte si na aféru "nezkrotný žák - neshody s rodiči"? Dneska mi ta maminka děkuje a dle jejích slov si uvědomuji, že se snažím správným směrem a ještě vlastně nad rámec svých povinností...
O inspirativních setkáních skrze čtenářskou gramotnost jsem již mluvila, ale že mě posunou tak daleko, to jsem nečekala. Plus do toho má ještě co mluvit moje letní vzplanutí se sympatickým Slovákem. Biblioterapie a správné setkání v pravou chvíli mně dopomohli k poznání se s váženými lidmi, kteří mi otevřeli oči nad mým vlastním životem, ale i prací. Ukázali mi, co je ve mně dobré, na co si mám dát pozor, jakým směrem se rozvíjet a ještě mi dali dobré rady do mého pedagogického života.
Před začátkem školního roku jsem si sama do školy pozvala rodiče toho žáka. Ze schůzky jsem byla nervózní, ale věděla jsem, že to musím udělat. Odcházeli nadšení... Děkovali a říkali, že všechno, co říkám, jim dává smysl.
Dnes na třídních schůzkách mi maminka děkovala znova. Dopoledne totiž navštívili "tygří svět" a společně jako rodina tam spolupracovali. V klidu jsme se poradili, jak s jejich synem pracovat...
Před rokem by mi ani ve snu nenapadlo, že bychom se takto dokázaly s maminkou bavit.
A citace dnešního dne:
"Víte, buďte za tuhle paní učitelku opravdu rádi a spolupracujte s ní."
"Mami, škola je vopruz, ale jediná normální je tam snad teď jenom ta paní učitelka ******* (moje maličkost)
 


Pedagogický optimismus

19. září 2018 v 22:06 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Se šesťáky jsem měla druhou hodinu dějepisu. Po minulém úvodu s dinosaurusy 🦕 mi sami přinesli knížky na ukázku! 📚 Jsou to hrozně nadšená zlatíčka. Já je musím pochválit. Sešla se skvělá třída, která je dost aktivní a z prvního stupně hodně slušně vycepovaná. Jsou zvyklí makat.
Dneska jsme měli úvod ohledně získávání informací. Přinesla jsem různé materiály, posedali jsme do kruhu na zem a sami jsme odvodili, jaké druhy pramenů máme.
Písemné, hmotné a obrazové. 😁
#pedagogickyrajexistuje #oninaVSnelhali




Na obrázku může být: jeden člověk nebo víc lidí a boty😂

Smuteční písemka

19. září 2018 v 22:04 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Situace, kterou nevymyslíš...
Rozdám poslední hodinu deváťákům opakovací test z češtiny, jejich úsměvy začínají zamrzat a začíná všeobecná diskuze o tom, jak je to těžké. Ujišťuji je, že jsme všechno opakovali, že tam není nic, o čem by nevěděli. Po pár minutách začíná zoufalé ticho.
Vzhledem k parnému podzimního počasí, jsme na naší vesnické škole vedle kostela měli otevřená všechna okna. V celou hodinu propukla teskná a smuteční melodie z pohřbu. Deváťáci byli ihned vzhůru a začali mít k hlasité poznámky k hrající hudbě. Hlavou mi blesklo, jak tematicky se to hodí k jejich situaci. 😁 Nahlas jsem to neřekla, ale o pár vteřin to sama prohlásila jedna dívčina. 😁 Musela jsem se pousmát.
Jala jsem se zavírat okna k všeobecnému nesouhlasu, že to k tomu chtějí poslouchat. Když bylo asi 10 minut ticho a ve třídě už zase horko, vzala jsem za kliku a otevřela okno. V momentě, kdy jsem na ni sáhla, rozezněly se další teskné tóny. Ve třídě hrozný smích. Tak jsem to zase zavřela. 😁
#teacherslife #smutecnipisemka

Není dostupný žádný alternativní text.

Školou povinná

19. září 2018 v 22:02 | jsemucitelka
Suplovaní a ještě k tomu v pondělí není pro mě nic dobrého.... Ještě, když celý víkend nemám na odpočinek čas. ...
A pozitiva dne?
Prchám na autobus, říkám si u nového řidiče o lístek a on: "Pro vás studentskou, že ano."
"No, školou povinná jsem..., ale bohužel."
Sympatický řidič byl chvíli na rozpacích, ale tvrzení, že stojím nyní na té druhé straně, ho ujistilo.
"Tak si nechte od paní ředitelky potvrdit kartičku." :-D

_____________________

Pamatujete můj pondělní příspěvek?
Jiný den, jiný řidič a ta samá situace. 😁
Holčička přede mnou kupuje poloviční.
"A pro vás taky, že." ptá se řidič.
Moje stejná odpověď se smíchem: "No, školou povinná jsem."
Tak to vytiskl. 😁... "Cože? Neee, to ne, pro mě už to neplatí."
"Říkala jste, že jste školou povinná." 😂

(A to se ani neoblékám jako ty děti.... , sako, lodičky a šaty. 😁)

Na obrázku může být: text

Dárky na konci školního roku

30. července 2018 v 12:20 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Trochu jsem si zavzpomínala na uplynulý školní rok. Vzhledem k tomu, že závěr byl opravdu hektický, tak jsem se ani nestihla "pochlubit", čím jsem dělala radost na závěr roku já jim. :) Rozdala jsem svoje první vysvědčení, byla to pro všechny slavnostní chvíle. :) I holky vzadu okřikovaly kluky, ať se uklidní, že je to teď přece důležité. Když všichni spokojeně seděli a drželi vysvědčení se svýchrukách, začala jsem i já rozdávat dárečky. Jedna moje známá mi připravila takovouhle sadu mimoňů. :) Děti byly překvapené, že mají také dárky a nakonec docela nadšené, že každý má toho svého, a že každý je naprosto jedinečný a jiný, protože je to ruční práce. Mají tedy stejnou věc a zároveň jinou. Potom musela být společná fotka s paní učitelkou a dárky. :) Bylo to moc fajn, když jsem pak viděla ty jejich příspěvky na IG, jak se chlubí s mimoňem. :)#jsemucitelka

Fotka uživatele Z deníku začínající učitelky.

Učíme se tygrijsky

25. července 2018 v 23:42 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Dneska mi dorazila zásilka z knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ. Rozhodla jsem se, že se naučím tygrijsky. 🐯 Můj první školní rok jsem chodila domů vážně vyčerpaná a zničená právě z několika jedinců, kteří se opravdu od ostatních lišili. Letos to hodlám vzít za jiný konec. Chtěla bych jim porozumět a hlavně jim pomoct. Mimo jiné se hodlám s Kamilou sejít, tak do té doby chci mít nastudováno, co je třeba.
Pošťák mě zastihl cestou k vodě, tudíž jsem ji vzala hned s sebou. A protože jsem byla celá od opalovacího krému, nechám si na čtení úplný klid až jiný večer v posteli. 😁 #ucimesetygrisky #jsemucitelka #teacherslife

Náhody neexistují

23. července 2018 v 19:15 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Moje mamka bere výlety do Mikulova vždycky jako takovou duchovní cestu. Teď se to stalo i mně. Dneska jsem došla k dalšímu AHA. Mělo se to stát.

Nyní to dost souvisí s mým osobním životem, nicméně se to stává inspirací pro můj profesní pedagogický směr. Jsem z toho po dnešku plná dojmů, že vlastně ani nevím, kde začít. Ráda bych si tímto psaním ujasnila důležité cíle, kterých bych ráda dosáhla, protože přesně to mi teď chybí. Cíl. Poslední vytyčený cíl jsem splnila před rokem - dostudovat a najít si práci.
Bloumáte tak životem, chodíte do školy a stále víc a víc přemýšlíte nad tím, co bude dál? Je vám 25 a i byste vlastně stáli o to, někoho potkat. Že kvůli tomu ale musíte ujet asi 800 km, to vás fakt nenapadne.

Na svatbě na dalekém východě jsem u naších známých a příbuzných potkala jednoho muže. V první chvíli, když kolem mě procházel, jsem ucítila takové to "a do háje, ten je pěknej". Jenže si mě všímali hlavně všichni okolo a on tolik ne. Udělala jsem docela dost, abych ho k sobě nějak připoutala, nakonec to vyšlo. Ovšem to první setkání nebylo tedy po litrech vína a borovičky úplně to pravé. Nedělní výlet se mi také nepovedl.

Sliboval i výlet za mnou, ale když jsme od sebe celé Slovensko a celou Českou republiku, tak to moc reálné není. Párkrát jsem se mu snažila psát, hodněkrát mě ignoroval. Holky, která by to neznala. Konečně potkáte muže svých snů a on vám neodepíše. Pak se ozve a vy už chystáte svatební oznámení a kupujete šaty. ...

Letní škola byla ale na Moravě a on v dojezdu hodinu a půl. Prostě jsem se zase překonala a napsala mu do toho spíše monologu, který jsem si v konverzaci vedla. A on najednou začal komunikovat a že jo. Další den jsme domluvili ubytování a bylo to. Takže jsem po velmi vydatném vzdělávacím bloku na osobnostní rozvoj vyrážela směr Mikulov, kde jsme se potkali a přijeli jsme úplně ve stejnou chvíli.

Je to gentleman tělem i duší. Dochází mi z něj slova a vlastně vůbec nevím, jak se chovat. Tohle se mi nestalo. Má svůj názor, stojí nohama na zemi, nevadí mi u něj, když se nechám vést. Většinou ti kluci skáčou jak pískám já, nebo jak já mám čas. Tady jsem zažila úplný opak a světe div se, vůbec mi to nevadilo! Dozvěděla jsem se, čím vším si prošel a jak je duchovně laděný. Celý ten den i večer s ním byla naprostá nádhera. Strašně dlouho jsem se necítila tak dobře. A ani nám nevadilo společně jenom mlčet a objímat se.

Při rozloučení jen tak prohodil, tak ahoj a třeba zase za rok.... Co jsem mu na to měla jako říct, taky jsem se rozloučila a cestou zpátky domů jsem během těch 5 hodin měla dost času na přemýšlení. Byla jsem rozhodnutá ho pustit z hlavy, že na něj prostě nemám. Nebudu mu psát, nemá to cenu.

Dneska jsem měla naprosto volný den, kdy jsem si řekla, že budu odpočívat a budu se věnovat sama sobě. Nahlédla jsem do papírů z letní školy a hledala knížky, které jsem si chtěla koupit a byly by mi inspirací a ku pomoci práci s žáky ADHD. Našla jsem autory knih Jak se krotí tygr, Jak komunikovat s tygrem a další...... a teď sledujte tu souhru "náhod"

Knihy --> autoři --> životní mapy --> lektoři --> ON.

Tak jsem prostě věděla, že mu musím napsat. Sám se tomu smál, jak jsem k němu zase došlo. Chtěla jsem radu od něj, vyprávěla jsem mu ten můj dlouhý příběh o tom problémovém žákovi. Odkázal mě hlavně na Kamilu. Tak jsem jí dneska zavolala a vím, že se s ní chci setkat a to několikrát. Už jenom kvůli sobě a svojí životní mapě, protože to přišlo přesně ve správný čas a potom i kvůli práci ve škole s takovými dětmi. Dneska jsem si i jejich knížky objednala a těším se, až přijdou. Kamile mám zavolat za 14 dní po dovolené a domluvíme se na osobní konzultaci. Sama netušila, jakto že teda mluvím česky, když on je Slovák a pak se smála našemu setkání.

Ten člověk se pro mě stal neskutečnou inspirací a učitelem. Přeju si a věřím, že se ještě setkáme a bude mi mít co nabídnout. Protože já tu příležitost nechci pustit. Konečně se v mém životě objevil někdo, kvůli komu by mi najednou nevadilo sebrat se a jít bydlet tak daleko a ještě na Slovensko!

Cíle:
1) dát se dohromady po citové stránce
2) definitivně se rozloučit se starým vztahem
3) najít tu správnou životní cestu
4) být úspěšná a oblíbená žena i učitelka
5) naučit se právně komunikovat s lidmi
6) umět lidi vést
7) lépe ho poznat
8) být šťastná


Fotka uživatele Z deníku začínající učitelky.

Závěr letní školy

23. července 2018 v 18:04 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Poslední blok jsme trávili celý venku v přírodě společně s další zajímavou a inspirativní lektorkou psycholožkou. Učili jsme se za správný konec pochopit motivaci. Přesně po tomto sezení jsem prožila několik AHA momentů.

Forma motivačních rozhovorů mi vlastně ukázala, jak to ve skutečnosti je a jak se člověk jako učitel nebo člověk k někomu jinému chová. Představte si to, jako houpačku, vždycky když ji vidíte na hřišti, je jeden konec dole a druhý nahoře. Vy sedíte dole, dítě nahoře a čím víc na něj argumentujete a skládáte jednu cihlu za druhou, tím se on nemůže dostat dolů. Visí nohami nahoře a co asi cítí? Bezmoc, strach, chuť odejít, je bez pevné půdy pod nohami. Čím více je na jedné straně návodů, jak z toho ven, tím nemá protistrana energii to řešit. Takže když se na dítě, žáka sesypete s velkou množství problémů, on to nezačne řešit, ale udělá opak.

Jak je správné reagovat? Shodli jsme se na otevřených otázkách - dáváme mu tím prostor. Ukázat mu, že i my jsme třeba byli ve stejné situaci - vyjádříme mu tím podporu. Měl by mít na výběr z několika možností.

Upozaďte svoje ego, naslouchejte a pozorujte a hlavně nereagujte ukvapeně. Do rámečku jsem si taky dala větu: [Neměj ambice, že ho spasíš] .... někdy to prostě nejde.

Nikdy bychom dítě neměli kritizovat před skupinou a efektivněji se nám bude problém řešit z rohu stolu a ne každý na jenom konci. Můžete se pokusit přenést zodpovědnost za problém na něj a nabídnout společný zájem o vyřešení.

Hodně mě také bavily techniky jak zvládat svůj stres a jak s ním bojovat. Hodně jsem si uvědomovala věci a po celou dobu letní školy jsem se nenudila a opravdu jsem zažila ještě něco, co jsem nezažila. Práce s energiemi byla skvělá.

Jak mi dneska jeden člověk napsal, náhody neexistují, prostě to tam má být, tak přesně tak pociťuji tu "náhodu" že jsem se dostala k tomuto projektu. Týme, opravdu zvedám palce! Opět skvělé! Jako v květnu na Maltě.


Kam dál