Ne děti, ale rodiče...

25. prosince 2017 v 18:25 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Na fakultě nás na nic takové nepřipravovali. Jenom nám rvali do hlavy všechny možné metody a způsoby, jak pracovat s dětmi a podobně. Je fakt, že nás naše hlavní didaktička dějepisu varovala. Tak jsem měla tu možnost konečně to vyzkoušet. Bohužel.

"Se zlobivými a neukázněnými dětmi není ten hlavní problém, nejhorší jsou jejich rodiče."

Až začnete učit, to nejhorší co přijde, budou schůzky s rodiči, kteří si myslí, že jejich dítě je to nejsvatější. Tak nějak to naše doktorka říkala. Měla pravdu. Zažila jsem teď ve středu jeden z těch nejhorších dní během mé praxe na škole.

Ve třídě mám několik problémových chlapců, jsem jejich třídní učitelka, takže všichni ostatní učitelé si chodí často stěžovat, jak nepracují, zlobí a podobně. Od začátku září jsem si na to docela vybudovala takový obraný mechanismus. Nejdřív mě to trápilo, ale postupem času jsem to zkusila vzít spíše z druhého konce, nebudu proti nim vystupovat jenom ve zlém, ale vezmu je jako moje "miláčky", které si povedu celé 4 roky (snad). Takže kolegům odpovídám: ... vím to, budu to řešit, ano, již jsem to s nim probírala.... a v duchu si říkám: "Pane bože, tak přece je nezabiju ne?! Já vím, že zlobí."

Když jsem se po nemoci vrátila do školy, okamžitě mi bylo přichystáno divoké uvítání. Ráno jeden z té mé "svaté trojice" házel po prvňácích petardy a druhý se mi o velké přestávce popral tak, že rozbil spolužákovi brýle a podařilo se mu je obtisknout na obličej, takže tekla i krev.

Rozbité brejličky, telefonáty, dohady s rodiči a hledání pravdy proč a kdo.


Člověk najednou neví co dřív. Ošetřovat, vyšetřoval, volat, řešit, vynadat... Chlapec, který tomu druhému rozbil brýle se nám nakonec v kabinetu přiznal, že mu jako první vzal mikinu, poté se začali dohadovat a nakonec se porvali. Bohužel tyto neshody mezi nimi přertvávají už delší dobu a já se snažím to nějak krotit a řešit, Ne vždy je to v mých silách. Ovšem tento chlapec není vůbec žádný svatoušek, neustále lže, nenosí úkoly, zapomíná pomůcky a dělá úmyslné naschvály. Žákovskou knížku neustále někde schovává a poté se vymlouvá, jak ji zapomněl. Když na něj člověk už po několikáté udeří a vyhrožuje vysypanou taškou, tak se najednou ŽK objeví. Při hodinách si na něj všichni stěžují, nepíše si poznámky, do sešitů akorát kreslí pitomosti nebo ho doslova ničí, trhá z něj stránky a podobně. Řeknete, otevřete si učebnici, on ji zandá do tašky, řeknete vezměte si pera a piště, on si vyndá červenou a kreslí si. Jdete a vyměníte mu červenou za modrou přímo v ruce, otočíte se k tabuli a už má zase červenou.

Byla kvůli němu svolána výchovná komise a pozváni rodiče do školy. Začali jsme hned ráno v 7. 00h. Opravdu to byl krásný start do nového dne. Přes všechny přípravy a starosti, které jsem doma měla se zařizováním bytu, jsem byla opravdu unavená a jediné, co jsem se dozvěděla je to, jak jsem vlastně hrozná učitelka. Protože jejich dítě je naprosto úplně normální a jenom já s ním neumím jednat. Člověku v tu chvíli bylo akortá dobreku. Padlo to na mě ale až večer doma.

Nesmím si to ale tak brát, nemám s tím klukem problémy jenom já, ale i všichni ostatní, už s ním rodiče několikrát byli v poradně, teď slíbili, že pojedou znova. Zzasloužil by asistentku. Těžko budete neustále hlídat jedno dítě, když tam máte dalších 15. Takhle bychom se nikam nedostali.

Nezbývá nic jiného, než se obrnit a jít dál. Jakmile vstoupím do autobusu směrem domů, přestávám být učitelka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andri Andri | 26. prosince 2017 v 7:45 | Reagovat

Je depresivní, že ti šesťáci se chovají jako moji skoro dospělí spolužáci :D.

2 Joina Joina | Web | 26. prosince 2017 v 7:54 | Reagovat

Problémové děti jsou občas oříšek. A jen tak si říkám, jestli je lepší učit na základní nebo na střední škole. Za ty roky co jsem  strávila sezením ve škole jako žák, některé chvíle katastrofa a s takovýma spolužákama není moc milé sdílet jednu třídu. Já bych na to neměla nervy, ale některé učitelé obdivuji, hlavně tedy u nás na škole, ale i jinde to stojí za obdiv :)

3 Bitlee Bitlee | Web | 26. prosince 2017 v 13:28 | Reagovat

Rodiče dělají hodně, já si na druhém stupni zažila šikanu od podobně problémových kluků a podle rodičů samozřejmě jejich synové byli svatoušci a nic neudělali. Ono se hodně pozná, kterým dětem se doma rodiče věnují a kterým ne. Děti jsou odrazem svých rodičů, přeji pevné nervy.

4 jsemucitelka jsemucitelka | Web | 26. prosince 2017 v 18:59 | Reagovat

[2]: Řekla bych, že každé má něco do sebe. Ono si člověk možná nevybere. Já jsem moc chtěla na střední, ale neotevřeli aprobaci dějepisu pro třetí stupeň, takže bohužel.
Jo, máš pravdu, většina těch dětí to také vnímá dost negativně, protože se třeba fakt chtějí učit, ale ti zlobiví narušují celou hodinu.

[3]: S tím naprosto souhlasím, je to přesně vizitka těch rodičů.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 19:51 | Reagovat

Ano, sama to píšeš v záhlaví, vybrala sis VELMI těžké povolání.
Jsem matkou také pěkného výlupka, ale až na jednu výjimku jsem vždy držela s třídní, což mi chlapeček velmi vyčítá... :-) Je ve třeťáku na střední a ty storky, co občas vypráví...no, mlátila bych je všechny železnou tyčí.
Letos jsem na první schůzky šla s nádhernou kytkou, mohl se posr, že budu jediná, kdo Monice (třídní) kytku přinese. Bylo mi to úplně šumák... :-)
ale pospíšila jsem si a kytku předala v kabinetu.

6 Anna Anna | E-mail | Web | 4. února 2018 v 21:32 | Reagovat

Já to mám z druhé strany (nikoliv jako protektivní rodič, ale jako hyperprotektivní sestra)... Děcka jsou smradi, to je jasný, jak píše padesatka mlátit je železnou tyčí je málo. My jsme měli opačný problém, chlapečka nám šikanovali a paní učitelka (i s asistentkou, která pořád ještě nechápu co dělá, krom přendávání papírů) se postavily na stranu tyranů, aby měly klid. Že když přece deset dětí říká A a jen náš Petr B, tak musí mít pravdu většina. Neměla a Petr má blbý vzpomínky a žádný kamarády.
Proto pošupajdí na gympl na který mám jen nejlepší vzpomínky a učitelé tam byli féroví a zapálení... :-)

7 jsemucitelka jsemucitelka | Web | 4. února 2018 v 21:43 | Reagovat

[6]: Jo, občas je to fakt těžké. Tady se to ale s těmi problémovými vleče od první třídy, ale já se snažím, co to jde, nějak je dostat do lepší pozice, ale oni o to nestojí. Spíš dělají naschvály, co to jde. Jo, to kdybych přišla na šikanu, určitě bych to řešila, teď ji právě měla kolegyně v 8. třídě a ten kluk přestoupil na jinou školu. Někdy je to pro ty děti lepší, když je ten kolektiv doslova ničí. Tak snad se mu bude jinde líp dařit! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama