První vánoční besídka a její slasti a strasti

26. prosince 2017 v 19:40 | jsemucitelka |  Z deníku začínající učitelky
Naprosto teď chápu, proč učitelé tak nutně potřebují prázdniny. Byla jsem po tom předvánočním týdnu opravu vyřízená. Snažte se totiž učit týden před Vánoci! Ha! Děti odmítají cokoliv dělat, vy vymýšlíte samé vymoženosti, opakovací hry, dopisujete poslední testy a stejně je všechno špatně. I to, že vlastně dáte volnější hodinu, protože se mezi sebou ani nedokážou dohodnout, co přesně si zahrají a jak budou spolupracovat. To je slovo, co většinu v naprosto narušených kolektivech děsí. Spolupráce.

Naše škola se letos prvně rozhodla rozdělit vánoční besídky na 2 části. Jeden den se předvedl první stupeň a ve čtvrtek byl druhý stupeň, při čemž se ve středu vůbec neučilo a probíhal celý den nácvik besídky, kde se v studeném starém sále vystřídala celá škola. Sice jsem ten den vlastně neučila, byla jsem ušetřena od příprav, ale zničená jsem byla taky pěkně. Puberťáci zvládli dělat akorát bordel, všechno byla otrava a nuda, jediný první stupeň byl i na generální zkoušce povedený. Ti malí to zachrání svojí roztomilostí, oproti tomu ti starší se už musí doopravdy snažit. To měl člověk najednou pocit, že besídku druhého stupně zruší.


zdroj: FB O captain, my captain

Letošní téma se neslo v duchu pohádek, moji šesťáci přišli s inovací, která se mi líbila. Jedna holčina napsala přímo i celý scénář a všechny ostatní to bavilo. I paní učitelka si musela zahrát a měli při ni báječnou roli. Já jsem pro každou špatnost, jakmile se jedná o hraní divadla. Já tím žiju. :-D Takže mě vlastně nemuseli ani tolik přemlouvat. Secvičili jsme pohádku o moderní Popelce, která se nejmenuje Popelka podle popela, ale protože její táta je popelář a svoji práci má tak rád, chtěl mít Popelku i doma. Popelka ale nerozumí sociálním sítím a dalším věcem jako i i-pho-ne a tak. Její kamarádka Googla jí se vším pomůže a sociální sítě jí představí. Popelka na nich začne být závislá a zachrání jí až ropný magnát Ali, který zničí wifi.


Zajímá vás, co jsem si zahrála? :D Zkuste najít mojí větu, kterou mi děti samy přidělily.


Já jsem Facebook! Jsem velký zabiják času.
Já jsem instagram, filtry k fotkám dám!
Já jsem youtube, pouštím všem videa!
Já jsem snapchat, posílám všem fotky!
Já jsem wifi, jsem ze všech nejdůležitější, beze mě jste všichni namydlení!

Zkoušení všechny bavilo, užili jsme si u toho i dost legrace a na vystoupení před rodiči se to povedlo. Měla jsem radost, že ta moje naprosto rozhozená třída, konečně zvládla spolupracovat, tak jsem je za to na třídní besídce u stromečku pochválila. :) Já jim k tomu přidala i ozvučení nově vydaného songu od Johnyho Machetta - Jedu si snapchat, instagram. Vybrala jsem z toho pouze ten refrén a děti byly nadšené a neustále si to zpívaly. Občas totiž zapomínají, že jsem mladá učitelka. Často jim pak říkám, já jsem neviděla dinosaury, já nejsem tak stará, jak si myslíte. Na všech těch sítích jsem vyrostla jako vy. Potom se tomu všichni smějeme a oni říkají, paní učitelko, my měli vždycky samý starší, tak zapomínáme.

Když jsme seděli s kolegy v tom jevišti, zase jsem tak vzpomínala, jak to všechno uteklo, že už sedíme na opačné straně a máme tu první besídku. Vzpomínám si, že jsem také na základní škole chtěla kolikrát moderovat nebo hrát a nikdy nám to nebylo dopřáno, žádné pořádné akademie se nedělaly.

Nakonec jsem byla neskutečně ráda, že je to všechno za námi. Všechny ty starosti a organizace, už toho bylo moc. Zařizovala jsem si do toho i ten byt, takže jsem opravdu mlela z posledního, když jsem den předtím do jedné v noci malovala a podobně. Večer byla ještě naplánovaná učitelská besídka, akorát jsem ji celou prozívala, nebylo mi dobře a nechytla jsem tu správnou vlnu. Což mi na jednu stranu opravdu vadilo, protože jsem v novém kolektivu byla spíš za toho morouse.


V pátek! Ano konečně pátek před Vánoci jsme se učili tři hodiny (bohužel) a poté jsme si rozdávali dárečky. Měla jsem pro ně připravené malé drobnosti, aby měly alespoň malou radost, že na ně myslím. Nakonec jsem dostala dárečky i já. Většinou to byly svíčičky, různé vůně a sladkosti. To ve výsledku opravdu potěší, i když člověk ví, že jsou to zlobiváci. Když jsem v pátek dorazila domů, odpoledne jsem prospala. Byla jsem po tom týdnu opravdu KO. Mně někdo říct, že se jde další den do školy, tak se snad na místě rozbrečím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zivotnivelbloud zivotnivelbloud | Web | 27. prosince 2017 v 19:24 | Reagovat

To je výborná pohádka! Určitě to byla věta "Já jsem wifi, jsem ze všech nejdůležitější"

2 Elis Elis | Web | 27. prosince 2017 v 20:51 | Reagovat

Tak tedy to muselo být něco! :D
Naše učitelka na zš s námi žádné besídky nedělala :/..
Věta to byla určitě ta s tou wifi ^^

3 Kassandra Dalloway Kassandra Dalloway | 27. prosince 2017 v 23:21 | Reagovat

Stoprocentně wifi.
Jinak je hezké, že se tolik snažíte. Je tolik učitelů, které už ani nezajímá, co děti v lavicích dělají. Nejlepší je, když ještě řeknou: "Já dostávám stejně zaplaceno za to, jestli tu budu přednážet nebo budu zticha." :-D

4 stuprum stuprum | Web | 30. prosince 2017 v 0:23 | Reagovat

Neplač, na světě je tolik světla. :)

5 darkplaceinmyhead darkplaceinmyhead | Web | 30. prosince 2017 v 12:38 | Reagovat

ja bych s detmi pracovat nemohla bych je pozabijela

6 Kik Kik | Pondělí v 21:31 | Reagovat

"Děti odmítají cokoliv dělat"

Tak je srovnejte...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama